Cestující využívající hromadnou autobusovou dopravu přicestě do Prahy jistě vnímají hlášku zastávky na znamení „U studánky“. Dnes už je to jenom název autobusové stanice, která je na hranici Vestce a Prahy. Zmíněnou studánku bychom v polích či komerční zóně už asi stěží našli.
„U studánky“ se ale říkalo i jinému místu ve Vestci a mnozí budou asi překvapeni, že je skoro denně míjíme, aniž si to uvědomujeme. Obecní studna na Vestecké ulici je jen několik kroků od kamenné zvoničky. Skoro jako kontrast působí, že z jedné strany se kolem ní prohání automobily a z druhé strany se ozývá bekot ovcí pana Josefa Skřivana. Od nepaměti byla jenom malou studánkou, která byla chráněna kameny. Pro místní však znamenala hodně. Byla nevysychajícím pramenem, který mnohokrát posloužil v těžkých dobách sucha, kdy se na dnějiných studní už dlouho nezrcadlila žádná životodárná tekutina. Byla zdrojem měkké vody pro pradlenky a hospodyňky ze statků, které sem pro ni jezdilys vozíkem a velkými nádobami. Na počátku 70 let, když byla ve funkci naobecním úřadě paní Mentlíková, byla studna, která je asi 7 až 8 m hluboká, zpevněna skružemi.
Ani dnes není vůbec nevyužitá. Má svého každodenního odběratele, náhodným cyklistům nabízí osvěžení. A když nedávno vysázené stromky potřebovaly častou zálivku, aby přežily dlouhé období bez dešťů, pomohla i jim.
I obyčejné, všední věci mají své kouzlo, stačí se jen rozhlédnout.
Blanka Pašková
kronikářka